Z uplynulé série článků vyplynulo, že průběh stavby 3D tiskárny nebyl až tak hladký. A byť ve výsledku tiskárna fungovala, zůstalo zde několik kostlivců ve skříni. Nicméně v duchu nešahej na to, co funguje, se mi do toho stále nechtělo zasahovat. Pak se objevil RebeliX2, kde jedna z killer feature upravené verze bylo štelování Zkového endpointu šroubkem (tedy relativně rychle a přesně oproti posouvání mikrospínače o desetiny milimetru rukou). Bohužel menší nevýhoda updatované verze je, že ona má i trochu kratší osu X, trochu jinak tohle...